Bylo 25.prosince ,den po vánocích.V celé vesnici byl klid,jen dvě dívky kráčely rozbředlým sněhem směrem k přehradě.Byly to nejlepší kamarádky,obě znaly obec nazpaměť.
„Jane,nevíš co tam dělá ta věc?“zeptala se mladší hnědovláska své kamarádky.
„Vypadá to jako nějaké zvíře,“řekla Jane a v zápětí to obě poznaly.
Byla to srnka.Stála na ledě a nemohla se dostat na břeh.Dívky přiběhly blíž k ní a začaly si ji prohlížet.I když bydlely ve vsi,takhle zblízka ještě dospělou srnu neviděly.
„Lucy,co kdybychom jí pomohly na sucho?“
„No,víš…nevím.Co když je nemocná.Radši ji tu necháme.Pojď támhle do toho lesa.Určitě tam bude nějaký maliník pro ty tvoje pakobylky,“řekla Lucy a táhla Jane směrem k lesu.
Ta chvíli protestovala,ale pak to vzdala.Prošly přes můstek a zastavily se u lesa.
„Pššt.Vidíš tu srnku?To bude určitě kamarádka té co je na ledě,“pověděla Jane a skrčila se za pařez,aby si jí srna nevšimla a neutekla.
„Jane,Musíme jít.Najdem ten maliník a padáme.Musíme se ještě nachystat do toho kina.Premiéra Harryho Pottera 4 není v našem městě každý den.“
Jane si ale vedla svou a zůstala za pařezem.Ta srna ji něčím přitahovala.Nemohla od ní spustit oči.Cítila divné svědění v žaludku.Lucy to stálo trochu přemlouvání,ale nakonec se obě vztyčily a začaly hledat maliní.Za pár minut ho měly dost a obrátily se zpět k můstku.Přešly přes zamrzlou přehradu a než odešly,ještě se porozhlídly,zda se ta srna dostala na břeh.Stála tam.Skoro uprostřed přehrady a klouzaly jí nohy,div se tam nerozplácla.
„A dost.Pomůžu jí,“řekla Jane a změnila směr.
„Fajn.Jak chceš.Odcházím.“
Lucy nasadila rychlé tempo směrem k domovu.
„Tak srnečko,pojď sem.“
Jane se jí snažila nalákat na trávu,kterou utrhla kdesi pod sněhem.Nic.Srna tam stála jako přikovaná.
„O.K.,“řekla dívka nahlas a pomalu lezla na led.
Nic nedbala na ceduli s varovným nápisem : Tenký led
Chytla srnu okolo trupu a táhla ji ke břehu.Ta ovšem jakoby nechtěla ani zanic pryč.
„No tak!Dělej,polez srnko jedna blbá….hni se.“
Jane pomalu ztrácela trpělivost.Nakonec se jí přece jen povedlo dostat srnku na břeh.
„Uff.Tak to by bylo.Ahoj srnko.Já musím jít,“řekla a chystala se odejít.
Když se však otočila zpět,srna stála nehnutá,tak jak si Jane položila.Vypadala….ne…to není možné….kdyby to šlo…Jane by si řekla…že je to zvěromág.
„Blbost,“řekla nahlas a kráčela domů.
Rychle se roznesla zvěst o srnce,která už týden stojí na místě a nehne se.Rychle si Jane uvědomovala,že možná měla pravdu.Že opravdu může existovat kouzelnický svět a že srnka je ve skutečnosti zvěromágem.
…..
„Jane,jdi vyvenčit Bobka,“volala maminka na Jane.
„Už letím,“řekla Jane,chytla vodítko,připásala velkého bernardýna na obojek a šla.
Už cestou se rozhodla,že se půjde podívat na tu srnu,co tam podle všeho stojí už měsíc.Když byla u přehrady,pustila Bobka z vodítka a šla k srnce.Od té doby co ji vytáhla,tam nebyla ani jednou.Předtím tu srnu nechtěla vidět,ale dnes ji zvědavost přemohla.
„Ahoj srnečko,“řekla a přiblížila se k srně blíž.
Ta se ani nehnula.Jane k ní pomalu natáhla ruku a dotkla se jí.V tu chvíli se to stalo…srna strašně zakvičela a začala se podivně kroutit.Za pár sekund už před Jane nestála srna,nýbrž pohledný rudovlasý chlapec.
„Co to má…“chtěla se zeptat ale nestihla to,protože chlapec ji v tu chvíli dal ruku před ústa.
„Pššt.Nekřič,“řekl.
„Já…znám tě.Ty jsi…“
„Fred Weasley.Zachránila jsi mě,“dopověděl za ni.
„No…já….totiž….“nemohla se vykoktat.
„Všechno se dozvíš.Jenom….jak se ti mám odvděčit?“
Podívala se na něj a vyhledala jeho pohled.Byl přátelský a hřejivý.
„Nic nechci.Prostě jsem tě zachránila…a…jdu domů,“řekla,obrátila se a chtěla jít pryč,ale…
Chytl ji za ruku,přitáhl ji k sobě blíž a … políbil ji.
Odtrhla se a řekla jen: „S takovým jako ty nechci nic mít.Sbohem.“
Odkráčela domů.
