Ne,to není možné.Zase tu.Tu,v temnotě Azkabanské cely.Jsem tu znovu.Bezmocná.Mé jméno je otisknuto ve všech novinách.Moje snaha.Snaha dostat se odtud zeslábla.A tyhle odporné stvůry mi připomínají,co jsem udělala:
„Né.Prosím.Né.Nezabíjej ho.Vezmi si můj život.Ušetři ho,“prosila tenkrát ta žena.
„Sklapni,ty špinavá mudlovská šmejdko,“řekla jsem jí.
„On musí zemřít,aby ten který je všemocný mohl žít.Pokud můj Pán zemře,budeš trpět a zemřeš pomalu.Velmi pomalu,“odvětila jsem jí.
Tehdy jsem musela zabít ji i jejího manžela.On ale přežil.Přemohl mého Pána,který tam byl semnou.Chtěl toho malého spratka zabít sám,ale pozbyl svou sílu.To ona.To ta mudlovská šmejdka zachránila toho fracka.Harry Potter přežil,ale já se nevzdala.Pomohla jsem Pánovi znovu nabýt sílu.Ale pak přišla ta bitva na ministerstvu.Tam jsem Pottera málem dostala.Ale můj pitomý bratránek se obětoval.Pro Pottera.Nemůže být nic horšího,než se pro něj obětovat.Ale on to udělal.Ten pitomý Sirius to udělal.Zemřel,aby Harry mohl žít.
