Máš hluboké oči,
máš krásný obličej,
prší a prší,
kapky vlasy Ti močí.
Já stojím pět metrů od Tebe
a Ty se díváš na nebe.
Raději na nebe,než na mou osobu,
svou lásku k Tobě si vezmu do hrobu.
Jediný pohled Tvůj,
spravil by život můj,
Neseděla bych už v koutku,
nebrodila bych se v smutku.
Tvoje delší černé vlasy,
Tvoje krásné dluhé řasy,
přivádí mě do extáze,
i proti mé vlastní snaze.
Musím na Tě přestat myslet,
už se snažím pár marných let,
marná snaha tohle je,
pro mě není naděje.
Umřu jako stará panna,
asi nedočkám se nikdy rána,
kdy budu s Tebou sama,
kdy budu Tebou objímána.
Nikdo jiný nevloudí se,
do mého zamknutého srdce,
jenom Ty tam zůstaneš,
a nikdy z něj nezmizneš.
...............
(Klarisa, 15. 9. 2007 22:09)