Seděla v koutě ve své ponuré,ničím neosvětlené cele a tiše plakala.Nevěděla sama,proč.Kvůli Harrymu, Arturovi,nebo snad kvůli sobě?Pomalu přimhouřila oči a vzpomínala na ten den.Na ten osudný den,který jí změnil celý život.
„Vstávej Ginn!“zatřásla s ní Hermiona.Ginny se v naději,že je to jen pouhý sen,otočila na druhý bok a chtěla spát dál.
Ale Hermionina levá ruka jí to nedovolila.
„Nech toho.Hermiono,přestaň,“ zakřičela na ni a pomalu se začala zvedat z postele.
Za pět minut už ale stála převlečená po boku Hermiony a mířila s ní do společenské místnosti.
Tam na ně už čekal Ron a Ha...,počkat,kde je Harry?
„Rone,kde je Harry?"pronesla Ginn svou otázku nahlas.
„Nějak se mu udělalo špatně.To víš,po tom včerejším mejdle...“odpověděl Ron,který měl očividně taky hodně práce se vstáváním.Dokonce měl na levém líčku otištěný polštář.
„Aha.Tak to abychom šli bez něj,“řekla Hermiona a šibalsky se usmála na Rona.Ten se jen začervenal a přikývl.
Ti dva spolu něco měli.O tom nebylo pochyb.
„Víte co,běžte napřed,já se za ním zajdu podívat.Za chvilku jsem tam,“ usmála se Ginny na svého bratra a Hermionu a pomalu stoupala po schodech,směrem k chlapeckým ložnicích.
„Je ti už lépe,Harry?“zeptala se když vešla,i když odpověď viděla přímo před sebou na posteli.
Harry,hned jak ji uviděl,začal vstávat a byl zase jako rybička.
„Jo.Je mi fajn.“řekl a usmál se tím svým krásným a okouzlujícím úsměvem.
Ginn z toho bylo teplo u srdce.Taky se na něj usmála a sedla si na Ronovu postel,která byla vedle té Harryho.
„Ale potřeboval bych tu jednoho člověka.Myslím,že bys to mohla zařídit.Hmm?Co říkáš,Ginn.Pomůžeš mi?“zeptal se téměř prosebným hlasem.
Ginny chvilku přemýšlela,koho by asi teď Harry potřeboval,ale nic ji nenapadlo.Že by Rona?
„Dobře,ale kdo to jako má bejt?“přestala si lámat hlavu.
„Ty,“řekl skoro chtivě s leskem v očích a přitáhl si Ginny k sobě.Ginny nemohla uvěřit svým očím,ani rtům.
On ji políbil!Políbil!Bylo to nádherné.Ale počkat!Vždyť ona ho miluje a on asi...možná miluje ji.Byla šťastná.Už se nemusela bát o svou budoucnost.Vezme si Harryho a budou spolu žít až do smrti.
„Miluju tě,Ginny,“řekl v tu chvíli,co se jejich ústa od sebe odtrhly.
„Já tebe taky,Harry Pottere.“řekla a vpila znovu své rty do jeho.
Nevěděla,co se bude dít dál a ani ji to nezajímalo.Chtěla tenhle okamžik žít už navždy.
Osud to ovšem zařídil jinak.
Krátce po jejich zasnoubení se spolu vzali Ron a Hermiona a měli spolu dítě.Malé dítě,které pojmenovali po Ronově otci.Ale i s nimi si osud nemilostivě pohrál.Sotva po oslavě jednoho roku malého Artura,vtrhli do jejich domu smrtijedi a jediný kdo přežil byl Artur.Toho se později ujala Ginny s Harrym.Přijali ho za své a vzali se.Ale na něco zapomněli.Jeden přece nemůže žít,pokud druhý též žije.A tak se to stalo.Harry se utkal s Voldemortem a prohrál.Zemřel a s ním zemřela i Ginny.Sice jen duší a srdcem,ale přeci.Nemohla vydržet ten strašný nátlak.A co teprve chudáček Artur?Tomu už vlastně dvakrát zemřel otec.Ginny se na to nemohla dívat.Proč by měl Artur žít takový život?
Byla úplně mimo,jako zhypnotizovaná,vzala kuchyňský nůž a… Arturovo malé tělíčko leželo na zemi v kaluži krve.Ministerstvo ji tehdy odsoudilo na doživotí v Azkabanu.Tehdy nad ní všichni zanevřeli.Všichni.
A teď sedí tady.Už je tu 10 let.A pořád nic.Pořád ji mozkomorové nepobláznili.A proč?Protože vlastně neudělala nic,za co by se styděla.Nic,co by ji mělo zničit a užírat.K čemu by se její vzpomínky měly stále upínat.
Ale v tu chvíli ji nic nezajímalo.Měla v ruce malý pilník.A tím pilníkem měla už rozřezané všechny železné mříže okna.Zbývalo už jen zjistit,jak se dostat přes to rozbouřené moře.Ale to ona neměla v úmyslu.Ona měla zcela jiné záměry.Ona chtěla něco jiného.Nebyla jako ostatní.Nepatřila tam.
V tom okamžiku vylezla na okno a ...vrhla se do tmavomodrých hlubin.Do hlubin,které pro ni znamenaly spásu.
Sice zemřela,ale její duše tu byla pořád.Dnes si myslíme,že za bouchnutí dveřmi,nebo oknem může průvan.Ale to jenom Ginny skáče do hlubin.Skáče a při tom okno otevře tak prudce,až narazí do stěny a bouchne.Pamatujte si tedy,že průvan nemůže za zeď,která je od toho věčného třískání oknem rozbitá,ani za okenní tabulky,které věčně vypadávají a rozbíjejí se.Může za to obávaný zlý čaroděj lord Voldemort.To on může za smrt Rona a Hermiony,za to,že se Ginny zbláznila a Artur zemřel a taky za to,že přišla o život dívka,která nikdy neudělala nic,za co se trestá,ale stejně byla v Azkabanu a stejně zemřela.Nezapomínejte proto na ni a mějte na paměti,že proklínáte ji,a ne průvan.Ji,čistou a nevinnou…
Komentáře
Přehled komentářů
já nevím,ale tahle povídka mě ničím nezaujala,byla taková neslaná nemastná
hmm
(Dex, 13. 8. 2006 19:25)