HP-fanfiction

„Anno!Jste…jste to Vy?“začal můj dlouholetý přítel,jeden z nejvěrnějších smrtijedů ,když jsem se změnila do své pravé lidské podoby.

Přikývla jsem a fascinovaně sledovala,že se vůbec nezměnil.Pořád vypadal tak,jak jsem si ho pamatovala.

„Jak je možné,že jsi přežil?“zeptala jsem se a on mi pokynul,abych se posadila.

Sedla jsem si tedy do měkkého křesla u krbu a on se dal do vyprávění.

… „Brumbál mi věřil a tak mě propustili“…

… „Slyšel jsem,že Avery byl dokonce umučen“…

Dlouho mi vyprávěl příběh o tom,jak nakonec neskončil v Azkabanu.Mluvil a stále mluvil až přitom zapomněl na čas. Bylo už půl druhé ráno,když skončil.

„Teď k věci.Přišla jsem tě požádat,jestli bych tu nemohla na chvíli zůstat,víš že…“

Ani jsem nedořekla ,on mávnul hůlkou a v rohu se objevila další postel.

„Jistě ,má paní.“

Ušklíbla jsem se a zeptala se na otázku,která mi již od příchodu sem vířila hlavou.

„Severusi,víš co je s mojí dcerou?“

Smutně na mě pohlédl a vypravil ze sebe jenom jednu větu:

„Žije.“

Měla jsem sto chutí ho uškrtit.Říct mi jenom,že žije?!To je vrchol.Kdyby žil můj muž…

„A to je všechno co mu řekneš?Že žije?Ptám se,KDE je!“

Měla jsem toho dost.Vytrhla jsem mu z ruky hůlku a namířila na něj.

„Kde je moje dcera?“

S respektem se trochu oddálil.Z tváře mu zmizel ten jeho aristokratický výraz.Vypadal teď jako neškodná kluběnka.Tvářil se ublíženě.Vím že Tom na něho nikdy nepoužil hůlku.

„Paní…totiž…nebudete asi moc nadšená.Ona…je to bystrozorka.“

Hůlka mi vypadla z ruky .Takže přece jenom by to mohla být ta Weasleyová,co za ní včera byla v cele.To nemůže být možné.Jak mohli z dcery lorda Voldemorta ,z mojí dcery,udělat mudlovskou šmejdku!Za to se jim pomstím!

„Kde je?“

Zeptala jsem se zase s ledovým klidem.

Věděl že teď nebude dobré,odporovat mi a tak mi to pověděl.

„Žije v barabizně někde u Vydrníku svatého drába.“

V barabizně…svatý dráb…

„Za chvilku jsem zpátky,“řekla jsem suše a s hlasitým prásk se přemístila.

Zima tam byla jako v…no dejme tomu našem letním sídle.Přede mnou stál dům…co dům…plno velkých dřevěných krabic,naskládaných na sobě.Brr…

Přišla jsem ke dveřím a odemkla je…neverbální kouzla se můžou hodit…

Vevnitř to vypadalo jako v nějakém špatném filmu.Kolem pobíhaly děti,se střídavě hnědými a rezavými vlasy,u stolu sedělo asi pět lidí a o něčem diskutovali.Když jsem vešla,všichni ztichli a zírali na mě,jako na zjevení.

První prolomil hrobové ticho muž,který vypadal opravdu ztrhaně .

„To není možné!Manželka našeho nebožtíčka Voldemortíčka přišla na návštěvu?!“

Všichni se začali smát a vytáhli hůlky.Obstoupili mě a prásk!Rychle jsem se přemístila pryč.Nemůžu si dovolit,aby mě chytili.

Něco nebude v pořádku…říkala jsem si,když už jsem byla v tom víru nějak dlouho.V tu chvíli jsem se ocitla přímo na odboru záhad.Odbor záhad…co tu dělám?Chtěla jsem přece do Prasinek!

Přede mnou stál vysoký oblouk,zadělaný potrhanou látkou.Nějakou zvláštní silou mě k sobě přitahoval…nevím,čím to bylo,ale…musela jsem se té látky prostě dotknout a …

Zase jsem letěla dolů.Zrcadlo mě vcuclo a teď jsem padala do černočerné tmy.

Co to  má znamenat?Kolem mě se odehrávaly věci,které jsem zažila,nebo byly jinak důležité pro kouzelníky…

…Voldemortova smrt…

…Azkaban…

…Jessica…

…svatba…

………

Když tu dopadla na zem.Všude kolem byla jenom vyprahlá pustina.Co tu budu dělat?Kde to jsem?

Najednou jsem uviděla něco…nebylo to něco…někdo se ke mně blížil.Kdo to je?

Došel až k ní a když ho uviděla…málem omdlela.Vždyť on byl mrtvý!

„Jak…jak je možný,že…“nevěděla jsem co říct.Nemohla jsem najít vhodná slova.

„Taky jsem strašně šťastnej,že tě vidím.Když jsme u toho,nevíš kde se nacházíme?“

Vytřeštila jsem na něho oči…myslela jsem,že to ví on!

„Ne!A abych pravdu řekla,stokrát radši bych byla zase v tom pitomým Azkabanu,než tu a s tebou!“

Pohrdavě jsem se na něj podívala.Jasně bratránku…taky tě miluju…

„Takže jsi tam skončila…doufal jsem v to.Ale…do pr…proč se musíš objevit zrovna tu? “

Řekl a ani se neobtěžoval být trochu taktní.

„No mě taky netěší,že tu musím být s krvezrádcem!“