„Anno Raddleová,byla jste obviněna ze spolupráce s Tím-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit .
Dále ze zrady ministerstva kouzel a za použití kleteb,které se nepromíjejí.Odsuzujeme Vás tímto k doživotnímu vězení v Azkabanu,“ řekl mi Popletal a v tu chvíli se mi změnil celý svět.
Už jsem nebyla ta silná,mladá žena.Byla jsem jen troska.Už se nikdy neuvidím s Jessicou.Nenaučím ji chodit.Kdoví,co s ní udělají.
„Né.Prosím,“volala jsem ve chvíli,kdy mě mozkomorové odváděli k dveřím do pekla na zemi.Do Azkabanu.
„A co bude s Jessicou?Co bude s mojí dcerou?“vřískala jsem na Popletala,který se šel zřejmě podívat,jak mě zničí.
„Tu budeme ještě potřebovat,“ řekl a odkráčel pryč.
V tu chvíli jsem dopadla na studenou zem.Cela byla pochmurná,s jedním malinkým okýnkem,kterým sem proudilo sluneční světlo.Tak takhle jsem dopadla?Tohle že je můj osud?Osud manželky lorda Voldemorta?Ale…..to přece není možné!Ne!To ne!
O šestnáct let později
„Už jednou jsi nám říkal,“připomněla mu tiše Hermiona, „že když budeme chtít,můžeme ještě couvnout.Času jsme měli dost,nemyslíš?“
„Zůstaneme s tebou,ať se stane cokoli,“přidal se Ron. „Ale kamaráde,úplně nejdřív ze všeho,ještě než se vypravíš do Godrikova dolu,se budeš muset podívat k nám domů.“
„Proč?“
O dalších pět let později
„Ty!Ty jedna sprostá chátro!“bylo slyšet ženský hlas přes celou nejtemnější chodbu Azkabanského vězení.
Ležela jsem na zemi a civěla do stropu.Nějaká žena za mnou přišla..Byla vysoká,štíhlá hnědovlasá -bystrozorka.To ona pomohla tomu bídákovi Potterovi,zabít mého muže.Ta proklatá mudlovská šmejdka!Přišla si mě sem prohlídnout.
„Mlčte!Vy,Vy,Vy vůbec nic nechápete.Nevíte jaké to je,“odpověděla jsem jí.
„Nevím jaké je co?Sedět v Azkabanu?Ne.To fakt netuším.Já totiž nejsem vražedkyně a zrádkyně jako ty!“ječela po mě a přesunula se blíž k mřížím cely.
Najednou mi vhrkly slzy do očí.Nevím proč.Asi proto,že mi najednou přišla povědomá.Její hlas,její křik…
„Vra…vražedkyně?“vykoktala jsem a rozbrečela se ještě více.
„Ano.Prachsprostá vražedkyně!“řekla mi.
Teď nebo nikdy.Řekla jsem si a v duchu formulovala svou otázku.
„Kdo byli Vaši rodiče?“zeptala jsem se bez obalu.
„Moji rodiče?Odkdy tebe zajímají moje rodiče?Přemýšlíš,jestli je tvůj manžel zabil?“pověděla mi s odporem.
„Ne.Připadáte mi…povědomá.Odněkud Vás znám.“
Podívala se na mě a zavřela oči,jako by se pekelně soustředila.Potom popošla blíž ke mně,otevřela je a snažila se vyhledat můj pohled.
„Odněkud?“přimhouřila oči .
„Já,myslím že vím odkud,“řekla jsem a zvedla se z kamenité podlahy.
„Myslím,že…že jste.Že jsi moje dcera Jessica,“upřela jsem na ni pohled a ona s ledovým výrazem ve tváři obrátila svůj zrak ke dveřím z mříží a opustila kobku.
Zbyl po ní jen rozvířený prach.
Došla jsem k rohu cely a schoulila se tam do klubíčka.Je čas na moji proměnu.Slábnu.
Pekelně jsem se soustředila na ty hebké šupiny,sykot…moje přeměna se vydařila.Byl ze mne opět po dlouhé době had.
Myslí mi vířily myšlenky.Dneska to udělám.Uteču.Prolezu mříže a budu volná.O.K.Jdeme na to.
Pomalu jsem se plazila až k mřížím a opatrně se protáhla mezi dvěmi.Prolezla jsem kolem mozkomorů a konečně byla venku.
